Zákaz mobilu funguje. Jen na něco jiného, než chceš
Zakázat dítěti mobil je snadné. Těžší je zjistit, co dělá, když mu ho půjčí kamarád. A nejtěžší je, aby ti to samo přišlo říct.
Přečíst: Zákaz mobilu funguje. Jen na něco jiného, než chceš →Mobil, internet ani umělá inteligence z dětského světa nezmizí. Píšu tu o tom, proč zákazy u nás doma nefungovaly a co dělat místo nich: ptát se, sednout si vedle, nechat si ukázat, co dítě baví, a vysvětlit mu, jak to celé funguje.
O výchově bez trestů, křiku a „musíš“ obecně, nejen o obrazovkách, píšu na webu Dobrodiče: dobrovolní rodiče, svobodné děti.
Zakázat dítěti mobil je snadné. Těžší je zjistit, co dělá, když mu ho půjčí kamarád. A nejtěžší je, aby ti to samo přišlo říct.
Přečíst: Zákaz mobilu funguje. Jen na něco jiného, než chceš →„Co děláš na tom mobilu?“ „Nic.“ Tenhle rozhovor zná každý rodič. Jde to i jinak a stačí k tomu jedna věta a deset minut.
Přečíst: Ukaž mi, co to hraješ →„Ještě jedno video.“ Kolikrát jsi to řekl ty sám? Na druhé straně obrazovky sedí lidé, kteří se tím živí. Ukaž dítěti, jak to dělají.
Přečíst: Proč se od toho nedá odtrhnout →Rodiče se bojí, že dítě bude s umělou inteligencí podvádět v úkolech. Já se víc bojím, že jí bude věřit úplně všechno.
Přečíst: Umělá inteligence je spolužák, který neumí říct „nevím“ →Cizí lidé, fotky, hesla. Dítě o nich potřebuje vědět pár jednoduchých věcí. A jednu větu, která je důležitější než všechny ostatní.
Přečíst: Hlavně mi to přijď říct →Dvě děti, dva tablety, stejná hodina. Jedno roluje videa, druhé točí film s figurkami. Počítadlo času u obrazovky v tom rozdíl nevidí. Ty ano.
Přečíst: Tvořit, ne jen koukat →