Umělá inteligence je spolužák, který neumí říct „nevím“

Většina rodičů, se kterými se o umělé inteligenci bavím, má jeden strach: že za dítě napíše úkol. Přiznám se, že mě to trápí míň. Víc mě zajímá, jestli dítě pozná, kdy mu umělá inteligence s naprosto vážnou tváří vykládá nesmysl.

Hry tady na webu naprogramovala umělá inteligence. Jsem programátor, pracuju s ní a jsem za ni rád. Právě proto vím, jak umí sebevědomě střelit vedle.

Hádá jako žák u písemky

Výzkumníci z OpenAI a Georgia Tech v září 2025 vydali práci o tom, proč si jazykové modely vymýšlejí. Přirovnali je k žákům, kteří u těžké otázky v testu raději hádají, než aby přiznali, že nevědí. Model pak řekne něco, co zní věrohodně, ale není to pravda. Odborně se tomu říká halucinace. Podle autorů za to můžou i testy, kterými se modely hodnotí: odměňují sebevědomý tip víc než poctivé „nevím“.

Znáš to ze školy. Spolužák, který nikdy neřekne „nevím“, má vždycky odpověď. Jen ne vždycky správnou 🙂

Tohle je pro dítě asi nejdůležitější lekce o AI: to, že něco zní jistě, neznamená, že je to pravda. A ta lekce se mu bude hodit i u lidí.

Zkuste ji nachytat

Nejlíp se to dítě naučí samo, když AI chytí při činu. Pár nápadů, které zvládne i prvňák s tvou pomocí:

• Zeptejte se na něco, čemu dítě rozumí nejlíp na světě. Na jeho oblíbené zvíře, na pravidla jeho hry, na vaši vesnici. Když se AI splete v tom, kolik nohou má jeho oblíbený brouk, dítě zjistí, že i ono může být chytřejší než počítač.
• Zeptejte se na něco, co neexistuje. Třeba na knihu, kterou jste si právě vymysleli, nebo na slavného draka z vašeho města. Někdy AI přizná, že to nezná. Jindy začne vesele vyprávět. Dítě uvidí, že stroj umí vymýšlet stejně ochotně jako odpovídat.
• Ověřte to jinde. Co AI řekne o zvířatech nebo o vesmíru, najděte v knížce nebo v encyklopedii. Dítě si zvykne, že jeden zdroj nestačí, a to se mu bude hodit celý život.
• Zeptejte se dvakrát a jinak. Stejná otázka položená jinými slovy někdy dostane jinou odpověď. Dítě pochopí, že AI netahá pravdu z šuplíku, ale skládá slova, která k sobě pasují.

Když AI nachytáte, nesmějte se jí jako hlupákovi. Je to nástroj, který něco umí skvěle a něco špatně. Jako kladivo, které je výborné na hřebíky a mizerné na šroubky.

Spolu se dá vyrobit hra

Nachytat AI je zábava na jedno odpoledne. Ještě větší zábava je s ní něco vytvořit. Dítě vymyslí příběh a AI pomůže s rýmy. Dítě nakreslí draka a AI vymyslí, jak se jmenuje jeho babička. Nebo spolu vyrobíte celou hru, jako jsou ty v katalogu.

Tady se děje něco zajímavého. Aby AI udělala, co chceš, musíš jí to dobře vysvětlit. Dítě, které chce hru, kde se chytají písmenka jako v Chyť ypsilon!, musí popsat, co se má hýbat, kdy se získává bod a co se stane, když se netrefí. To je přemýšlení, které se hodí úplně všude: rozložit nápad na kroky a pak zkontrolovat, jestli výsledek dělá, co měl.

A pak přijde ta nejlepší část. Hra nefunguje. Postavička prolétá zdí, body se počítají špatně. Hledáte chybu, vysvětlujete AI, co je špatně, a zkoušíte znovu. Dítě se tak učí, že chyba je běžná součást práce, a ne prohra.

„Nebude pak líný myslet?“

Podobně se kdysi mluvilo o kalkulačkách. A odpověď je pořád stejná: záleží na tom, k čemu dítě AI používá. Když mu AI píše úkoly místo něj, naučí se málo. Když s ní tvoří, ptá se jí a kontroluje ji, učí se možná víc než nad sešitem.

Pár věcí bych přesto pohlídal:

• U menších dětí sedí u klávesnice rodič a dítě diktuje. Velké AI chaty jsou podle svých podmínek většinou pro starší děti, tak si podmínky přečti dřív, než k chatu pustíš dítě samotné.
• AI se nesvěřuje s tím, kde bydlíš, jak se jmenuješ celým jménem a co je doma za problémy. Je to jako cizí člověk, jen hodně ochotný. Víc o tom v článku Hlavně mi to přijď říct.
• AI není kamarád, i když tak někdy mluví. Dítě, které to ví, si kamarády hledá mezi lidmi.

Nic z toho není zákaz. Je to stejné, jako když dítěti ukazuješ, jak se drží nůž. Nože taky nezakazujeme, učíme s nimi krájet.

Malý krok na zítra

Sedněte si spolu k AI a zahrajte si „nachytej robota“. Dítě má deset minut, aby našlo jednu chybu. Až ji najde, bude pyšné jako po vítězném gólu. A pak se ho zeptej: „Jakou hru bychom spolu mohli vyrobit?“ Možná budeš překvapený, co v té hlavě je. Víc nápadů, co s dítětem na počítači tvořit, najdeš v článku Tvořit, ne jen koukat.

Tomáš, táta čtyř dětí

P.S. Kdyby se tě dítě zeptalo, jestli je umělá inteligence chytřejší než ty, odpověz poctivě: v něčem určitě. Zato ty umíš říct „nevím“ 😉

Zdroje

1. Kalai, A. T., Nachum, O., Vempala, S. S., & Zhang, E. (2025). Why Language Models Hallucinate. arXiv:2509.04664.