Hlavně mi to přijď říct

„S cizími lidmi na internetu nikdy nepiš! Nikdy nikomu neposílej fotku! Na internetu jsou úchylové!“

Dítě kývne a odejde. A co si z toho odnese? Že internet je strašidelné místo. A ještě jednu věc, o které rodič vůbec neví: kdyby se mu tam něco stalo, bude to jeho vina, protože porušilo pravidlo. A za vinu se neběží k tátovi. Za vinu se mlčí.

Za kým děti chodí, když se něco stane

Výzkum EU Kids Online se zeptal přes 25 tisíc dětí od devíti do šestnácti let v devatenácti evropských zemích na jednoduchou věc: „Když se ti naposledy na internetu stalo něco, co ti vadilo nebo tě rozrušilo, mluvil jsi o tom s někým?“

Z dětí, kterým se něco takového stalo, o tom s rodiči mluvilo v průměru 41 procent. V Česku jen 31 procent, spolu se Srbskem nejméně ze všech zemí, kde se na to ptali. České děti s tím chodily hlavně za kamarády. A v průměru skoro každé páté dítě neřeklo nikomu nic.

Kamarádi jsou fajn. Jen desetiletý kamarád neví, co dělat, když někdo dítěti vyhrožuje, že zveřejní jeho fotku. Ty to víš, nebo to aspoň zjistíš. Proto je nejdůležitější bezpečnostní pravidlo na internetu tohle: dítě musí vědět, že za tebou může přijít s čímkoli. A že se mu za to nic zlého nestane.

Na internetu může být kdokoli kýmkoli

Cizí lidi na internetu dítě potká, ať chceš, nebo ne. Ve hře, v komentářích, v chatu u videa. Většina z nich jsou prostě jiní hráči. Ale dítě má vědět, že ten „desetiletý kluk, co taky hraje Minecraft“ může být kdokoli.

Místo „nikdy nepiš s cizími“ mu dej pár poznávacích znamení, kdy zbystřit a přijít za tebou:

• Když někdo chce, aby to zůstalo „jen mezi vámi“. Dítě, které ví, že tajemství před rodiči je poplašné znamení, pozná nebezpečí dřív, než se něco stane.
• Když chce fotku. Jakoukoli, i „úplně normální“. Dítě, které to ví, si nemusí lámat hlavu, jestli je ta fotka v pořádku. Prostě přijde za tebou.
• Když se chce sejít. Dítě, které ví, že schůzka se vždycky domlouvá s rodičem, nemusí samo vymýšlet, jak odmítnout.
• Když slibuje dárky. Diamanty do hry, skiny, peníze. Dítě, které ví, že za dárkem od cizího bývá háček, se nenechá koupit.

Pomůže rozlišit překvapení a tajemství. Překvapení je dárek k narozeninám a jednou se prozradí. Tajemství se schovává napořád. Překvapení jsou v pořádku, tajemství před rodiči ne. Tohle pochopí i šestileté dítě.

Fotka, která jednou odletí, se nevrací

Fotku poslanou do světa už zpátky nevrátíš. Kdo ji uvidí, může si ji uložit, přeposlat a ukázat dál. Tohle stačí dítěti říct jednoduše: „Posílej jen takovou fotku, kterou bys klidně ukázal babičce.“

A jedna věc pro nás rodiče. Dítě se nejvíc naučí z toho, jak to děláme my. Když dáváme jeho fotky na sociální sítě, můžeme se ho předtím zeptat, jestli s tím souhlasí. Je to jeho obličej.

Heslo se nepůjčuje

Heslo je jako kartáček na zuby. Nepůjčuje se ani nejlepšímu kamarádovi 🙂 U malých dětí je ale v pořádku, že heslo zná i rodič, když se na tom domluvíte. Ne kvůli kontrole, ale aby měl kdo pomoct, když dítě heslo zapomene, nebo když se mu někdo do účtu dostane.

A naučte se spolu, jak vypadá podvod: zpráva, že dítě vyhrálo, odkaz na „hru zdarma“, výzva „zadej heslo, jinak ti zrušíme účet“. Dítě, které s tebou jednou podvod rozebralo, pozná ten další samo.

Když se něco stane

Dítě přijde a řekne, že mu někdo napsal něco hnusného. Nebo že vidělo něco, z čeho nemůže spát. Teď rozhoduješ ty, jestli za tebou přijde i příště.

Co pomáhá:

• Zůstaň klidný. Aspoň navenek. Dítě, které vidí, že tě to nerozhodilo, se přestane bát.
• Poděkuj mu, že přišlo. Dítě, které za odvahu dostane dík, přijde znovu.
• Nebeř mu mobil. I když tě to svrbí v ruce. Dítě, které za upřímnost přijde o mobil, se příště naučí mlčet.
• Nic nemaž. Udělejte snímek obrazovky, zprávy si uložte. Pak toho člověka zablokujte a nahlaste ho ve hře nebo aplikaci. Dítě uvidí, že se na to dá něco udělat.
• Mluvte o tom i za pár dní. Někdy se to v dítěti ozve až později.

A kdyby za tebou dítě z nějakého důvodu jít nechtělo, ať ví, že může zavolat na Linku bezpečí, číslo 116 111. Je zdarma, nonstop a nemusí říkat, jak se jmenuje.

„Neměl bych mu něco zakázat aspoň pro jistotu?“

Můžeš a nemusíš, to je tvoje volba. Já si jen myslím, že nejlepší ochrana dítěte na internetu není filtr ani zákaz. Je to rodič, kterému dítě věří. Filtr se dá obejít a u kamaráda žádný není. Rodič, za kterým se dá přijít, jde s dítětem všude, i tam, kde zrovna není. Proč zákazy dopadají jinak, než chceme, píšu v článku Zákaz mobilu funguje. Jen na něco jiného, než chceš.

Malý krok na zítra

Zahrajte si u večeře hru „Co bys dělal, kdyby…“. Kdyby ti ve hře někdo napsal, ať mu pošleš fotku? Kdyby ti přišla zpráva, že jsi vyhrál tablet? Kdybys viděl video, ze kterého ti bude zle? Nech dítě přemýšlet a jeho odpovědi nehodnoť. Na konci mu řekni, že ať se stane cokoli, může přijít za tebou.

Dítě, které si to jednou zkusilo nanečisto, ví, co dělat, až to přijde doopravdy. A ty se mezitím dozvíš, co už ví samo. Možná víc, než čekáš.

Tomáš, táta čtyř dětí

P.S. Když dítě v té hře odpoví, že by přišlo za tebou, máš vyhráno. Když odpoví, že by to vygooglilo, máš aspoň šikovné dítě 😉

Zdroje

1. Smahel, D., Machackova, H., Mascheroni, G., Dedkova, L., Staksrud, E., Ólafsson, K., Livingstone, S., & Hasebrink, U. (2020). EU Kids Online 2020: Survey results from 19 countries. EU Kids Online, LSE. (Tabulka 5: s kým děti mluvily po nepříjemném zážitku na internetu.)
2. Linka bezpečí: bezplatná a anonymní linka pro děti a studenty, telefon 116 111.